Původní zprávy o startu pochází ze starověku. Na kresbách jsou vidět kamenné destičky pro opory nohou a polovysoké postavení při výběhu. V novověku start a vlastní startovní výběh (šlapavý způsob běhu), který je využíván u všech běžeckých tratí, prošel určitým vývojem. Ještě ve třicátých letech minulého století realizovali někteří sprinteři celou 100 m trať šlapavým způsobem běhu. V pozdějších letech se stal pouze věcí startovního výběhu. Vlastní technika startu se rovněž měnila. Původně se startovalo z pohybu (letmého startu) a to různými způsoby. Dva běžci se například v chůzi nebo mírném poklusu drželi za ruce, které rozpojil na startovní čáře startér, nebo nabíhali na startovní čáru a po došlapu následoval vlastní start. Vzhledem k tomu, že se museli dotknout současně startovní čáry, start se často opakoval. Postupně se od tohoto způsobu startu upustilo a přešlo se na start z klidu.

Ve sprintu se postupně hledaly cesty jak zrychlit vlastní výběh. Od vysokého startu se postupně přecházelo na starty s kolíky, kterými se běžec opíral o zem (snížilo se výběhové postavení běžce), až k nízkému startu.

Nízký start také prošel určitým vývojem, a to především ve způsobu opory nohou. Nejdříve sloužily jako opory nohou pouze jamky vyhloubené v zemi. V roce 1929 byly poprvé použity startovní bloky, které se postupně vyvíjely vzhledem k novým konstrukčním poznatkům i k vývoji povrchů. Jako startovní signál se začal používat výstřel ze startovní pistole.

Běžec před vlastním startovním výběhem musí zaujmout optimální výběhové postavení, které mu následně umožní technicky správné provedení vlastního výběhu (se šlapavým způsobem běhu). U krátkých běhů (sprintů) se používá nízké startovní postavení. Polovysoké a polonízké startovní postavení využívají běžci při štafetových bězích. Při bězích na dlouhé a střední tratě, kde k rozvinutí potřebné rychlosti je potřeba menšího počtu kroků, se používá polovysoké až vysoké startovní postavení.

Optimální poloha startovního postavení a vlastní výběh (nízký start) ovlivňuje výkon především ve sprintech. Technika nízkého startu se dělí na část přípravnou a vlastní výběh.

A) Přípravná část (statická)

Běžec zaujímá v blocích na povel „Připravte se!“ přípravnou polohu a na povel „Pozor!“ střehovou polohu. Startovní bloky zabezpečují nejvhodnější podmínky k maximální akceleraci. Podle vzdálenosti opěrek bloků rozlišujeme postavení úzké, střední a široké.

Úzké postavení bloků je z biomechanického hlediska efektivní. Vektorové přímky sil obou nohou jsou téměř rovnoběžné. Nohy jsou do práce zapojeny za sebou, v nejkratším časovém intervalu. Nevýhodou je, že téměř celá hmotnost sprintera je přenesena na paže. Vzdálenost předního a zadního bloku je menší než jedna stopa. Ve střehové poloze je pánev a ramena sprintera ve stejné úrovni. Uvedené postavení používají sprinteři menší postavy se značnými silovými dispozicemi a s vysokou frekvencí běhu.

Střední postavení bloků je nejčastěji používané. Hlavní předností je ve střehové poloze rovnoměrné rozložení hmotnosti těla do čtyř opěrných bodů. Vzdálenost předního a zadního bloku je jedna stopa. Ve střehové poloze je pánev cca 10 cm nad úrovní ramen. Postavení vyhovuje dynamickým sprinterům.

Široké postavení bloků není optimální vzhledem k nepříznivým pracovním úhlům v kolenních kloubech, velkou časovou ztrátou mezi extenzí zadní a přední nohy. Pánev je ve střehovém postavení 10 až 20 cm nad úrovní ramen. Postavení vyhovuje běžcům vyšších postav a některým běžcům na nejdelších sprinterských tratích.

Sprinter zaujme přípravou polohu tak, že se nejprve postaví za startovní bloky a na startérův povel „Připravte se!“ přejde před startovní bloky a opře se nejdříve pažemi o podložku. Postupně vloží pevně obě nohy do bloků a klekne si na koleno zadní nohy. Paže si následně upraví tak, aby se opíraly o zem v šíři ramen a byly natažené. Konce prstů a palec, který směřuje dovnitř, tvoří „stříšku“. Ramena jsou vysunuta dopředu tak, aby váha těla sprintera byla rovnoměrně rozložena do pěti opěrných bodů. Trup je mírně vyhrben, hlava je v jeho prodloužení nebo svěšená. Na povel „Pozor!“ zvedne sprinter postupně pánev a zaujme optimální střehové postavení.

Střehové postavení při startu

B	úhel mezi trupem a svislicí v těžišti těla (98 - 112°)
A1	úhel mezi stehnem a holení přední nohy (92 - 105°)
A2	úhel mezi stehnem a holení zadní nohy (115 - 125°)
M1	úhel mezi stehnem nohy v předním bloku a svislicí v těžišti těla (19 - 23°)
M2	úhel mezi stehnem nohy v zadním bloku a svislicí v těžišti těla (8 - 17°)

Síly působící na běžce ve střehové poloze

G	hmotnost těla
P1, P2	síly odrazu
P	výsledná síla

B) Vlastní startovní výběh (dynamická část)

je zahájen startovním výstřelem, po kterém dochází k vlastní reakci běžce (reakční doba v milisekundách). Startovní výběh začíná odrazem paží od země a jejich následným rychlým rozšvihem. Současně dochází k dynamickému odrazu přední nohy. Švihová noha, která je opřená o zadní blok, se napne v hlezenním kloubu, opouští blok, přitom se ohýbá v koleně, které směřuje dopředu. Rychlým došlapem švihové nohy na zem (za sebe) končí první krok startovního výběhu. Sprinter se snaží o co nejkratší dotyk s podložkou. V následných krocích se postupně trup napřimuje, prodlužují se kroky a zvětšuje se jejich frekvence. Šlapavý způsob běhu je ukončen došlapem nohy před svislou těžnici (dojde k momentu vertikály), a sprinter tak přechází na švihový způsob běhu. Skládání hnacích sil při startovním výběhu znázorňuje následné schéma.

Skládání hnacích sil při startovním výběhu

v	rychlost vzletu těžiště
v0	rychlost odrazová
vs	rychlost setrvačná
α	úhel odrazu: při úzkém postavení bloků 35° při středním postavení bloků 40° při širokém postavení bloků 45°
β	úhel vzletu těžiště: při úzkém postavení bloků 10° při středním postavení bloků 13° při širokém postavení bloků 17°

Nácvik a zdokonalování techniky startů a šlapavého způsobu běhu podmiňuje rozvoj rychlostních, silových i obratnostních schopností. Zařazují se jak obecné, tak i speciální tréninkové prostředky (cvičení). Velice vhodné je využití různých pohybových her a soutěží. Poměr mezi pohybovými hrami a speciálními tréninkovými prostředky by měl respektovat především věk a výkonnost běžce. Nácvik techniky nízkého startu předpokládá zvládnutí průpravných startů (letmého a padavého) a průpravných cviků, které jsou důležité pro klíčové technické dovednosti. Z pohledu nácviku nízkého startu jsou ostatní uvedené tzv. vlastní starty (vysoký, polovysoký a polonízký start) chápány jako průpravná cvičení.

Předkládaný postup vychází z našich praktických zkušeností a opírá se o stávající poznatky. Předpokladem nácviku je rozvoj důležitých pohybových schopností na základě volby vhodných metod a zařazených cvičení (obecných a speciálních prostředků).

Šlapavý způsob běhu - Nácvik a zdokonalování pohybových dovedností

Předpoklad nácviku a příklady cvičení

1. rozvoj reakční rychlosti:
   Cvičení na místě - na signál: tlesknutí, přítrh kolene, rozšvih paží, obraty ve stoji nebo v sedě o 180 – 360° aj.
   Hlavní zásady - rychlou reakci a obměnu signálů (zrakový, sluchový).
2. rozvoj reakční a akcelerační rychlosti:
   Hry a různé soutěže se změnou místa - „červení a bílí“, člunkové štafety, různé štafetové hry, honičky ve vymezeném prostoru.
   Starty z různých poloh - postřehové starty ze stoje, z kleku, z lehu čelem nebo zády do směru běhu.
   Hlavní zásady - rychlou reakci, rychlý výběh, koordinaci pohybů s postupným vzpřimováním trupu.
   Běh ve vyznačených pásmech bez signálu a na signál - s konstantní délkou kroků (3 – 3 – 3 – 3 – 3 – 3 – 3 – 3 – 3 – 3 stopy), s narůstající délkou kroků (2,5 – 3 - 3,5 – 4 - 4,5 – 5 stop), s narůstáním a zkracováním délky kroků (2,5 – 3 - 3,5 – 4 - 3,5 – 3 - 2,5 stop).
   Hlavní zásady - rychlý došlap za těžnici, náklon trupu, rychlé rozšvihy paží, běh po špičkách s vysokou frekvencí kroků.
3. rozvoj rychlé síly dolních končetin (odrazová průprava):
   Běžecké odrazy - odrazy po levé nebo pravé noze, odrazy s výměnou nohou - odpichy, trojskok.
   Odrazy se změnou polohy těla - výskok z podřepu nebo dřepu, žabáky, skok daleký z místa, výskok na vyvýšené místo.
   Běžecké úseky - krátké výběhy do schodů, do svahu, běh s odporem.

postup nácviku

Letmý start (bez signálu, na signál)

Jedná se o průpravný start, kdy akcelerační fáze je zahájena z pohybu (z chůze, z klusu nebo běhu).

Hlavní zásady - zvětšování frekvence a délky kroků při akceleraci, náklon a postupné vzpřimování trupu, zvětšování rozsahu pohybu.

Padavý start

Jedná se o průpravný start. Běžec je ve stoji v čelném postavení, chodidla má v šíři boků, paže svěšené podél těla a postupně přepadává tělem vpřed. Dochází k akceleraci, která je zahájena rozšvihem paží a rychlým dokrokem za těžnici. Běžec se dostává do šlapavého způsobu běhu.

Postup nácviku

1. cvičení ve dvojicích bez výběhu, kdy běžec stojí čelem do směru běhu a postupně přepadává vpřed (tělo je v přímce), spolucvičenec ho chytá za ramena ve značném náklonu, vrací ho do výchozí polohy (je možné využití opory o stěnu),
2. cvičení ve dvojicích s výběhem, kdy spolucvičenec stojí čelem k běžci, drží ho za ramena. Bežec je v rovném předklonu vpřed, na signál spolucvičence, který ho pustí, vybíhá,
3. cvičení ve dvojicích s výběhem, kdy běžec stojí čelem do směru běhu, postupně přepadá v rovném předklonu vpřed, spolucvičenec stojí za ním, drží ho za boky a přibrzďuje jeho pohyb, na povel pouští jeho boky a běžec vybíhá,
4. samostatné cvičení, kdy běžec samostatně přepadá v rovném předklonu vpřed, následuje výběh.

Hlavní zásady - rovný náklon trupu vpřed, došlapy při výběhu za těžnici, plynulé zvedání trupu při výběhu, postupné narůstání délky a frekvence kroků a koordinaci práce paží a nohou.

Průpravná cvičení pro výběhovou polohu (cvičení na místě)

1. rozšvih paží na místě se současným zvednutím nesouhlasného kolena do úrovně boků,
2. plynulý přechod ze vzpřímeného postoje do rovného předklonu a zpět, bez práce paží (kontrola polohy hlavy),
3. plynulý přechod ze vzpřímeného postoje do rovného předklonu a zpět s běžeckou prací paží (kontrola rozšvihu paží).

Hlavní zásady - vědomé a postupné vzpřimování trupu a hlavy, koordinaci práce paží, trupu a nohou ve vymezeném území.

Průpravná cvičení pro výběhovou polohu (cvičení s pohybem vpřed)

1. plynulý přechod ze vzpřímeného postavení do rovného předklonu, následuje chůze po čáře s postupným vzpřimováním trupu bez práce paží (cca 10 – 15 m),
2. stejné cvičení s běžeckou prací paží.

Hlavní zásady - vědomé a postupné vzpřimování trupu a hlavy ve vymezeném území, koordinaci práce paží, trupu a nohou ve vymezeném území.

Vysoký a polovysoký start

Zaujetí polohy: stoj v čelném postavení, chodidla vzdálena od sebe v šíři boků, vzdálenost chodidel v předozadní poloze je 1 stopa, vpředu je noha odrazová (střední postavení), nesouhlasná poloha pokrčených paží, mírný náklon trupu vpřed a přenesení váhy na přední část chodidel, nohy jsou mírně pokrčeny v kolenou, hlava je v prodloužení trupu (u polovysokého startu nižší postavení).

Startovní výběh: Je zahájen rozšvihem paží, rychlým výpadem a zašlápnutím zadní nohy za těžiště, dochází k nárůstu rychlosti běhu (zvětšuje se frekvence a délka kroků), trup se postupně vzpřimuje (po cca 10 metrech dochází k narovnání trupu), běžec přechází do švihového způsobu běhu.

Hlavní zásady - správné zaujetí střehového postavení, postavení chodidel, paží a trupu, na technicky správně provedený výběh.

Polonízký start

Rozeznáváme dvě varianty provedení. Polonízký start při štafetové předávce a jako průpravný start v rámci nácviku nízkého startu. Odlišnost spočívá především v postavení paží ve střehové poloze.

Zaujetí polohy: stoj v čelném postavení, chodidla v šíří boků, vzdálenost chodidel 1 stopa v předozadní rovině, vpředu je noha odrazová (střední postavení), paže jsou podél těla, následuje přechod do kleku na koleno zadní nohy, paže na straně neklečící nohy se opírá o prsty a palec o zem cca 1 stopu před neklečícím kolenem (při postavení pro štafetovou předávku). Ve druhém případě je vpředu paže na straně klečícího kolena, druhá paže je v zapažení pokrčmo, přechod do střehového postavení je proveden zvednutím pánve cca o 7 - 10 cm nad osu ramenní, váha těla se rozkládá do třech oporových bodů (mírný přepad), hlava je v prodloužení trupu.

Startovní výběh: je zahájen rozšvihem paží, rychlým výpadem a zašlápnutím zadní nohy za těžiště. Dochází k nárůstu rychlosti běhu (zvětšuje se frekvence a délka kroků), trup se postupně narovnává, po cca 10 - 15 metrech dochází ke vzpřimu, běžec přechází do švihového způsobu běhu.

Hlavní zásady - správné zaujetí střehového postavení (postavení chodidel, paží a trupu), technicky správně provedený výběh.

1. bez bloků: stoj v čelném postavení, chodidla v šíři boků, vzdálenost chodidel 1 stopa, vpředu je noha odrazová (střední postavení), paže jsou podél těla, následuje přechod do kleku na koleno zadní nohy, paže jsou napjaty a opírají se „stříškou“ o podložku v šíři ramen těsně před startovní čárou, ramena jsou vysunuta vpřed, hlava je v prodloužení trupu nebo je v mírném předklonu,
2. v blocích: stejné postavení, vzdálenost předního a zadního bloku 1 stopa (střední postavení, nebo dle výšky postavy), větší sklon hrany bloku je u zadního bloku, vzdálenost předního bloku od startovní čáry je cca 2 až 2 1 stopy.

Přechod do střehového postavení:

zvedá se pánev tak, aby se boky dostaly cca 7 - 10 cm nad úroveň ramen, ramena jsou před pažemi, hlava je v prodloužení trupu nebo je mírně svěšená, chodidla jsou opřena o bloky, bérce jsou rovnoběžně s osou bloků, hmotnost těla je rovnoměrně rozložena do čtyřech bodů (paže, nohy).

Nízký start z bloků bez signálu a na signál

Startovní výběh: začíná prací paží, které se odtrhnou od podložky a přechází do rozšvihu, současně dochází k odrazu zadní nohy od bloku, následuje mohutný nápon přední nohy (hnací síla) s rychlým výpadem a zašlápnutím zadní nohy za těžnici - postupně dochází k nárůstu rychlosti běhu (zvětšuje se frekvence a délka kroků), trup se postupně narovnává (po cca 15 - 30 metrech dochází k úplnému narovnání trupu), běžec přechází do švihového způsobu běhu.

Hlavní zásady - správné zaujetí střehového postavení a technicky správně provedený výběh.