Charakteristika skoku dalekého

Skok daleký patří mezi nejstarší technické atletické disciplíny. Náleží do skupiny horizontálních skoků. Z hlediska průběhu provedení patří mezi smíšenou atletickou disciplínu, ve které se kombinuje cyklická činnost, která se objevuje ve fázi rozběhu s acyklickou činností ve fázi odrazu a letu. Z hlediska uplatnění pohybových schopností se skok daleký zařazuje mezi rychlostně silové atletické disciplíny. Při vlastní realizaci skoku se využívá akcelerační a maximální rychlost ve fázi rozběhu, výbušná síla v akcelerační fázi rozběhu i odrazu a obratnostně-koordinační schopnosti ve fázi letu a doskoku.

Vývoj techniky

Sportovní počátky spadají do starořeckých olympijských her. Skok do dálky (řecky halma) byl do programu olympijských her zařazen roku 708 př.n.l, a to jako součást pentatlonu (pětiboje). Při soutěžích bylo rozběžiště pěvně udusané, dopad byl realizován do zkypřeného doskočiště (ekamma). Pro odraz se využívaly dřevěné nebo kamenné desky. Místo doskoku bylo u otisku pat označováno rýhou a šipkou. Délka skoku se měřila měřící tyčí. O technice skoku prameny uvádí, že rozběh byl poměrně krátký a závodníci při něm používali činky (haltéres), které v letu odhazovali.

Další vývoj v technice můžeme pozorovat až se vznikem sportovního hnutí v druhé polovině 19. století, kdy se skok daleký stává první atletickou technickou disciplínou. Na OH 1900 se objevuje skrčná technika. Další významný posun i ve výkonnosti umožnila kročná technika, která se objevuje na OH 1904. Závěsnou techniku užil R. Le Gendre v roce 1926. V současnosti u vrcholových skokanů převládá kročná technika.

Výkon ve skoku do dálky závisí na dokonalém spojení rychlosti rozběhu s odrazem, zvládnutí letu a účelném provedení doskoku. Skok daleký z hlediska techniky můžeme rozdělit do 4 fází: rozběh, odraz, let a doskok. Z hlediska biomechaniky je významná fáze, ve které dochází ke spojení rozběhu s odrazem a následnému letu a doskoku. Délka skoku je přímo úměrná úhlu vzletu těžiště, rychlosti vzletu těžiště (velikost vertikální a horizontální rychlosti) a výšce těžiště v okamžiku odrazu.

Biomechanický rozbor odrazové a letové fáze ve skoku do dálky

Vo = rychlost vzletu, Voz = rychlost odrazová, Vox = rychlost setrvačná, α0 = úhel vzletu těžiště (20 - 24°), úhel dokroku = úhel odrazu, křivka letu = parabola

Rozběh

Při rozběhu se využívá technika šlapavého i švihového způsobu běhu. Šlapavý běh slouží k rozvinutí maximální rychlosti. Švihovým způsobem běhu skokan udržuje získanou maximální horizontální rychlost, která tvoří základ pro rychlost vzletu těžiště. Z hlediska biomechaniky je rozběh přímo úměrný rychlosti a rytmizaci běhu. Rozběh můžeme rozdělit na tyto části: počáteční, střední a závěrečná.

Počáteční část rozběhu je velice důležitá pro stabilizaci vlastního odrazu a k získání maximální rychlosti v co nejkratším čase. Prvních šest kroků rozběhu musí skokan zvládnout tak, aby vybíhal vždy stejným úsilím. Začíná zpravidla jedním z těchto třech způsobů: z místa (stoj spojný nebo z nákroku), z chůze (skokan jde dva až šest kroků ke značce), z klusu (skokan běží dvěma až šesti drobnými krůčky k výběhové značce).

Ve střední části rozběhu (od 3 do 10 kroků) skokan stupňuje rychlost běhu. Běží s vysokým zvedáním kolen a podsazenou pánví. Při dokrocích se snaží o aktivní pohyb bérců a nohou, pohyb paží je ve velkém rozsahu.

Závěrečná část rozběhu je nejobtížnější z důvodu přípravy skokana na odraz, který musí být vykonán s minimálními ztrátami horizontální rychlosti. Příprava na odraz se provádí zpravidla v posledních třech krocích, kdy dochází ke změně v rytmizaci běhu před vlastním odrazem. Předposlední krok se prodlužuje a poslední krok se zkracuje.

Odraz

Při odrazu skokan došlapuje na břevno v mírném záklonu s odrazovou nohou předkročenou a v koleně nepatrně ohnutou. První dotyk je plochou patou, ale hned nato došlápne chodidlo na plnou plosku. Následuje pokrčení v kyčelním, kolenním a hlezenním kloubu (amortizační fáze odrazu) s následným odrazem. Odrazu se účastní celé tělo. Dochází k rychlému náponu trupu a odrazové nohy při současném odvíjení chodidla z plosky na špičku. Neodrazová noha ostře ohnutá v koleně jde vzhůru a obě paže buď rozšvihují (zpravidla u techniky skrčné a kročné), nebo švihají vzhůru (zpravidla u techniky závěsné).

Odrazem skokan získává vertikální rychlost, která vektorovým součtem s horizontální (rozběhovou) rychlostí tvoří počáteční rychlost vzletu těžiště. Úhel vzletu těžiště se pohybuje od 20 do 24°. Rychlejší skokani vzlétají obvykle pod menším úhlem, pomalejší odrazové typy skokanů pod větším.

Fáze odrazu

I. fáze dokroku
II. amortizační fáze
III. fáze odrazu

Let

Letové fázi se obvykle věnuje nejvíce pozornosti, přestože má na výkon menší vliv než rozběhová a odrazová fáze. Dráha těžiště skokana je dána v okamžiku odrazu a znázorňuje parabolu. Jelikož odrazový impuls neprochází vzhledem k anatomické stavbě těla těžištěm, nýbrž směřuje ke kyčelnímu kloubu odrazové nohy, vzniknou v okamžiku odrazu rotace (tzv. rotace pravé). Účelem pohybů za letu je kompenzovat vzniklé rotace a udržovat rovnovážnou polohu částí těla kolem těžiště a připravit co nejúčinnější doskok.

Dle letové fáze rozeznáváme tři základní způsoby techniky skoku: skrčný, závěsný a kročný.

Skrčný způsob je koordinačně nejjednodušší a uplatňuje se zejména u začátečníků. Po ukončení odrazu se odrazová noha připojí ke stále pokrčené švihové noze těsně před doskokem. Tato společná práce dolních končetin neumožňuje výraznější předkopnutí a tím i prodloužení celkové délky skoku.

Skrčná technika

Pomocí závěsné techniky lze vyrovnávat především rotaci kolem podélné osy těla. Toto provedení se vyznačuje rovnovážnou uvolněností v letové fázi a umožňuje optimální předkopnutí dolních končetin. Skokan po dokončení odrazu spustí švihovou nohu pod sebe, obě uvolněné dolní končetiny se setrvačností dostávají za tělo do charakteristické závěsné polohy. Volně vzpažené horní končetiny a přirozený hrudní záklon umocňují svalové předpětí. To pak vede k mohutnému zátahu nohou vysokým obloukem vpřed. Tato příprava na vlastní doskok je z používaných základních způsobů skoku dalekého jednou z nejúčinnějších.

Závěsná technika

Kročný způsob je koordinačně nejnáročnější a využívá se především u pokročilejších skokanů. Je vhodný pro skokany, kteří se odrážejí dále za těžnicí těla a kteří jsou díky rychlosti rozběhu nuceni vyrovnávat rotace kolem podélné i příčné osy těla. Během letové fáze dochází k pohybům dolních končetin jako při běžeckém kroku, paže vyrovnávají rotace nesouhlasným pohybem. Při základním kročném způsobu provádí švihová noha během letu celý krok a odrazová noha půlkrok. S narůstající výkonností dochází k prodlužování letové fáze a k častější výměně nohou.

Kročná technika

Doskok

Cílem poslední fáze skoku dalekého je snaha o prodloužení skoku a zabránění pádu těla vzad do doskočiště. Způsob doskoku může značně ovlivnit délku výsledného skoku. Jeho účinnost je závislá na velikosti přednožení dolních končetin před svislý průmět těžiště, na výšce těžiště v okamžiku dotyku se zemí a na technice přenesení těžiště přes místo opory. Účinnost doskoku může být dosažena třemi základními způsoby: protlačením kolen a pánve vpřed, vytočením boků na jednu stranu a dosednutím na bok, vytlačením nebo vysednutím (při doskoku skokan "tlačí" písek před sebou a sedá si prakticky v úrovni svých zanechaných stop).

Nácvik a zdokonalování skoku dalekého provádíme komplexním (celostním) nebo analyticko-syntetickým (rozloženým) postupem učením. Komplexní nácvik používáme především u dětí mladšího školního věku. Děti se seznamují s elementárními pohyby jako je stupňovaný běh, spojení běhu s odrazem a odraz z jedné nohy. Technika skoku je u nich nacvičována ze zkráceného rozběhu ze strany doskočiště, později z rozběžiště. Důraz klademe na plynulé spojení rozběhu s odrazem bez nároku na přesnost odrazu.

Analyticko-syntetický postup nácviku a zdokonalování techniky se využívá až po zvládnutí výše uvedených dovedností. Pro nácvik letové fáze závěsné a kročné techniky je vhodné využívat zvýšené odraziště (nakloněná rovina, lavička aj.).

Vlastní nácvik techniky předpokládá rozvoj dominantních pohybových schopností formou her, soutěží a cvičení (obecných a speciálních tréninkových prostředků). Při výběru přihlížíme k pohybové úrovni, k věkovým a individuálním zvláštnostem cvičenců. Pro skok daleký, který je založen na rychlostně silových a obratnostních schopnostech, volíme obdobné metody rozvoje a cvičení jako u sprintu. Důraz dále klademe na rozvoj akcelerační a maximální rychlosti a dynamické síly dolních končetin.

Námi předkládaný postup vychází z našich praktických zkušeností a opírá se o dosavadní poznatky.

Předpoklady nácviku

1. Rozvoj akcelerační a maximální rychlosti

   hry a soutěže rychlostního charakteru do 50 m, letmé úseky 20-50 m, rychlé úseky s maximálním úsilím do 50 m, úseky z nakloněné roviny, úseky po větru, stupňované úseky 30-50 m, starty z různých poloh aj.

2. Rozvoj dynamické síly dolních končetin

   Obecná odrazová cvičení - opakované výskoky z kotníků odrazem snožmo i jednonož, opakované výstupy na vyvýšené místo, poskoky snožmo s doprovodnými pohyby paží, poskočný klus, výběhy do schodů - do kopce, výskoky do schodů - na lavičky, přeskoky švihadla nebo lavičky,

   Speciální skokanská cvičení - víceskoky z místa, trojskok, pětiskok, násobené běžeckém odpichy (skokový běh), odrazy v různých obměnách, násobené odrazy jednonož střídavě (po levé, po pravé, z nohy na nohu, v kombinacích), opakované odrazy s jedním, třemi, pěti kroky mezi odrazy s doskokem na švihovou nohu atd.

Komplexní postup nácviku

Skoky ze zkráceného rozběhu ze strany doskočiště, rozběžiště

Skoky provádíme ze tří, pěti a sedmi běžeckých kroků s odrazem jednonož s dopadem na obě nohy, ze strany doskočiště (frontálně – ve dvou zástupech), později z rozběžiště.

Hlavní zásady - plynulé spojení běhu s odrazem a dopadem

Skoky s rozběhem s určenou délkou běžeckých kroků

Na rozběžiště vyznačíme pásma (cca 5 stop široká) vytyčenými čarami nebo švihadly. Provádíme rozběh v pásmech s odrazem a dopadem na obě nohy.

Hlavní zásady - rovnoměrné běžecké kroky s vysokým zvedáním kolen a dopadem na obě nohy.

Skoky ze zkráceného rozběhu přes nízkou překážku

Skoky provádíme ze zkráceného rozběhu ze tří, pěti až devíti kroků s odrazem přes nízkou překážku (papírová krabice, proutek aj.)

Hlavní zásady - prodloužení letové fáze

Skoky ze zkráceného rozběhu s vyznačeným místem odrazu

Skoky z pěti až devíti kroků se snahou provést odraz ve vyznačeném pásmu o šířce 1 m.

Hlavní zásady - stupňovaný běh s odrazem z vyznačeného pásma

Skoky z polovičního rozběhu a z celého rozběhu

Hlavní zásady - plynulé spojení rozběhu s odrazem bez nároku na přesnost odrazu a letovou fázi skoku s dopadem na obě dvě nohy.

Analyticko-syntetický postup nácviku

Nácvik techniky skokanského běhu

Skokanský běh, který vychází ze švihového způsobu běhu, nacvičujeme na atletické dráze a v dálkařském rozběžišti. Využíváme cvičení obdobná pro nácvik techniky švihového způsobu běhu: skipink, předkopávání bérců, běh s vysokým zvedáním kolen.

Hlavní zásady - dvojitou práci kotníků, zvedání kolen a skládání bérců pod pánev, podsazení pánve a vzpřímený trup

Nácvik spojení rozběhu s naznačeným odrazem

Nácvikem zdokonalujeme přechodovou fázi mezi rozběhem a odrazem z odrazového břevna.

Nacvičujeme následující cvičení:

1. chůze s nasazením švihové nohy (na každý 2. krok) se zdůrazněním ostrého kolene švihové nohy a pohybem paží, s dokrokem na švihovou nohu,
2. chůze s nasazením odrazové nohy (na každý 2. krok) a se zdůrazněním délky posledního kroku (prodloužený a zrychlený) s dopadem na švihovou nohu,
3. chůze s naznačeným odrazem a švihem (na každý 2., 4. krok) s dopadem na odrazovou nohu,
4. obdobné cvičení v poklusu s naznačeným odrazem a švihem na každý 4., 6. krok s dopadem na švihovou i odrazovou nohu,
5. ze zkráceného rozběhu provádíme skoky do doskočiště s doskokem na švihovou nohu,
6. obdobné cvičení s odrazem do doskočiště a s došlapem na odrazovou nohu,
7. rozběh s vyznačenými pásmy (medicinbal, papírové krabice, kloboučky, malé kužele aj.) s prodlouženým předposledním a zkráceným posledním
   krokem (pásma 3, 5, 4, 4, 4, 4 stopy od doskočiště).

Hlavní zásady - stupňovaný charakter pohybu (u násobných odrazů - následující odraz je proveden ve vyšší rychlosti), prodloužený předposlední a zkrácený poslední krok před odrazem, práci švihové nohy (pokrčené koleno), vbíhání do odrazu (u skoků do doskočiště - plynulý přechod do odrazu bez brzdění a ztráty rychlosti)

Nácvik letu a doskoku

Nácvik provádíme nejprve formou imitačních cvičení na místě, při kterých nacvičujeme pohyb švihové nohy a pohyb paží. Lze využít i zavěšenou hrazdu nebo břevno fotbalové branky. Později provádíme skoky z krátkého rozběhu z vyvýšené podložky do doskočiště. Rozlišujeme cvičení pro jednotlivé způsoby skoku dalekého (skrčný, závěsný, kročný). Základem je nácvik skrčné techniky. Po jejím zvládnutí a rozvoji pohybových schopností se přistupuje k výběru jedné z výše uvedených technik skoku (závěsná, kročná).

Průpravná cvičení (z podložky, z vyvýšeného místa):

1. skoky do doskočiště ze 3-5 dvojkroků s doskokem na odrazovou nohu – z rozběhu provádíme odraz a vytažení švihového kolene s dopadem na odrazovou nohu (paže jsou zastaveny v rozšvihu),
2. skoky do doskočiště ze 3-5 dvojkroků s doskokem na švihovou nohu – z rozběhu provádíme odraz a vytažení švihového kolene s dopadem na švihovou nohu (paže jsou zastaveny v rozšvihu).

Hlavní zásady - dopnutí odrazové nohy při dokončení odrazu, vytažení ostrého švihového kolena, zastavení rozšvihu paží po odrazu

Skrčný způsob
Imitační cvičení:

1. na místě – ze stoje vytáhneme ostré koleno nad úroveň kyčlí, dochází k rozšvihu paží do vzpažení, následuje vykývnutí bérce švihové nohy vpřed a dokrok odrazové nohy, současně dochází ke švihu paží ze vzpažení do zapažení s předklonem trupu,
2. v závěsu - obdobné cvičení při zavěšení na hrazdě, brance aj.,
3. skoky s odrazem z vyvýšeného místa (lavička, švédská bedna) - ze dvou kroků ze švédské bedny nebo lavičky provádíme celou pohybovou strukturu do duchny nebo doskočiště.
   Dbáme na vytažení ostrého kolene s dopnutím odrazové nohy, aktivní vykývnutí bérce švihové nohy a přinožení švihové nohy těsně před doskokem, souhlasný pohyb paží při doskoku.
4. ze tří, pěti a sedmi rozběhových kroků odraz z nakloněné roviny

Závěsný způsob
Imitační cvičení:

1. v závěsu – vytáhneme ostré koleno nad úroveň kyčlí, dochází ke spuštění švihové nohy k odrazové noze a zanožení pokrčmo obou dolních končetin (tzv. „zavěšení“), následuje aktivní předkopnutí a vykývnutí bérců obou nohou vpřed.
2. skoky s odrazem z vyvýšeného místa (lavička, švédská bedna) - ze dvou kroků provádíme odraz do duchny nebo doskočiště se "zavěšením“. Paže na straně odrazové nohy provádí rozšvih a následně spodním obloukem do vzpažení, paže na straně švihové nohy se pohybuje během odrazu obloukem vzad do vzpažení, kde se paže setkávají v kulminačním bodě a při doskoku s náklonem trupu vpřed přecházejí do zapažení.
3. ze tří, pěti a sedmi rozběhových kroků odraz z nakloněné roviny

Hlavní zásady - provedení závěsu, správnou práci paží a aktivní předkopnutí dolních končetin před dopadem.

Kročný způsob
Imitační cvičení:

1. na místě – provádíme imitaci pohybu švihové nohy („krok“) s aktivním přinožením odrazové nohy v konečné fázi.
2. v závěsu - obdobné cvičení při zavěšení na hrazdě, brance aj.,
3. s použitím pomůcek (prkénko, papírová krabice aj.) – z polovičního rozběhu provádíme v letové fázi imitaci kroku se snahou o odražení pomůcky co nejdál za sebe tak, aby se dostalo koleno švihové nohy co nejdále za tělo, při doskoku aktivní předkopnutí obou dolních končetin vpřed, doskok na obě nohy,
4. doskok do dřepu zánožného - "telemark" (po výměně nohou) z polovičního rozběhu provádíme doskok do „telemarku“,
5. skoky s odrazem z nakloněné roviny - z polovičního rozběhu provádíme letovou fázi pohybu, paže vyrovnávají pohyby nohou (levá noha před tělem - pravá paže za tělem).

Hlavní zásady - pohyb švihové nohy po odrazu (ostré koleno), aktivní krok švihové nohy a následné přednožení obou dolních končetin před dopadem, pohyb paží.

Vyměření rozběhu

Vyměření rozběhu můžeme provádět několika způsoby:

1. na rozběžišti - směrem od odrazového břevna se stanoví nakrokováním výběhová značka (9-11 dvojkroků u mužů a 8-10 dvojkroků u žen). Od značky provádíme rozběh s naznačeným odrazem, později odraz z odrazového břevna, po korekci se upraví vzdálenost výběhové značky,
2. na dráze vedle dálkařského rozběžiště - vyměření je možné provádět i na dráze bez odrazového břevna, kde postupujeme stejně jako v předchozím bodě. Po stabilizaci přeneseme vyměřenou vzdálenost na rozběžiště.

Hlavní zásady - stejný konstantní rozběh z výběhové značky, odraz bez zrakové kontroly (pouze periferní kontrola), stabilizovanou vzdálenost výběhové značky nastopujeme pro pozdější použití, vždy využíváme korekce nedošlapu či přešlapů druhé osoby (spolužák, učitel).

Skoky na výkon

Finální fáze nácviku, kdy se snažíme o celkové technické provedení pohybu.

1. skoky se snahou o co nejlepší výkon
2. skoky do pásem vytyčených v doskočišti po 50 cm dle výkonnosti skokana

Hlavní zásady - přesnost rozběhu, spojení rozběhu s odrazem, účelnost pohybů za letu (paže, švihová noha), efektivnost doskoku (aktivní přednožení).

Technologie

Pro soutěže ve skoku dalekém se využívá rozběžiště, které má šířku 1,22 m a nesmí být kratší než 40 m měřeno od jejího konce po příslušné odrazové břevno. Součástí rozběžiště je i odrazové břevno, které je zpravidla vzdálené 1 m až 3 m od doskočiště a je zapuštěné do úrovně rozběhové dráhy a povrchu doskočiště. Hrana břevna blíže k doskočišti se nazývá odrazovou čarou. Bezprostředně za odrazovou čarou musí být umístěna deska zhotovena ze dřeva nebo jiného vhodného materiálu s plastelínou. Hrana se z úrovně odrazového břevna ve směru rozběhu musí zvedat do výšky pod úhlem 45°. Místo plastelíny lze použít navlhčený písek, který umístíme na hranu odrazového břevna tak, aby hrázka z písku svírala úhel 45°. Důležitou součástí je doskočiště. To musí mít šířku nejméně 2,75 m a délku 8,00 m a musí být naplněno zkypřeným vlhkým pískem. Jeho povrch musí být zarovnán do úrovně odrazového břevna.

Základní pravidla

Platnost pokusů. Za nezdařený pokus se považuje, jestliže se závodník:

1. odrazí za odrazovou čarou (přešlap), zanechá stopu za odrazovou čárou (v plastelíně, písku),
2. odrazí vedle odrazového břevna (před nebo za prodloužením odrazové čáry,
3. při skoku dotkne půdy mezi čárou odrazu a doskočištěm,
4. použije při rozběhu nebo skoku přemetu či salta v jakékoliv podobě,
5. při doskoku dotkne půdy mimo doskočiště v místě, které je blíže odrazové čáře, než je nejbližší stopa v doskočišti způsobená při tomto skoku,
6. vrací se po doskoku přes doskočiště.

Počet pokusů a časové omezení.
Pokud je v soutěži 8 a méně závodníků, mají všichni 6 pokusů. Při vyšším počtu mají všichni závodníci 3 pokusy a další 3 pokusy jen ti, kteří jsou po třech pokusech na 1.-8. místě. Závodníci mají právo vynechat kterýkoli pokus, nemohou však vyžadovat jeho provedení později. K provedení pokusu mají závodníci časový limit 1 min. Rozhodčí zaznamenává každý zdařený (zaznamenává se výkon v cm), nezdařený či vynechaný pokus. Neplatný pokus se nezaznamenává.

Měření výkonu.
Výkon se měří pásmem nebo optickým zařízením. Rozhodčí měří každý zdařený pokus a zaznamenává ho číselnou hodnotou v cm. Měří se od místa poslední stopy v písku (zapíchnutá značka, jehla). Při měření pásmem, které musí být nataženo kolmo k odrazové čáře, se výkon čte na odrazové čáře (nula pásma je u jehly v doskočišti).

Určování pořadí.
Vítězí závodník, který dosáhne nejlepšího výkonu, tj. skočí nejdál. Pokud dosáhnou dva a více závodníků stejného nejlepšího výkonu, nastává rovnost výkonů a o pořadí rozhoduje druhý nejlepší pokus, popřípadě třetí atd.