Skok vysoký - charakteristika a vývoj techniky

Charakteristika skoku vysokého

Skok vysoký je rychlostně silová disciplína s výrazným podílem koordinačních schopností, ve které je snahou skokana zdolat laťku v co nejvyšší výšce povoleným způsob. Skok vysoký řadíme, společně se skokem o tyči, do skupiny vertikálních skoků. Z hlediska průběhu pohybu se ve skoku kombinuje cyklická činnost (rozběh) s acyklickou (vlastní skok).

Vývoj techniky

Počátky skoku do výšky sahají do doby před naším letopočtem. Dle archeologických písemností se skok do výšky objevil ve starověké Číně a také v antice (Řecko, Řím). Přestože byl provozován v době helénské (kolem roku 700 př. n. l.), nebyl skok vysoký součástí starověkých Olympijských her. Ve středověku byl skok vysoký součástí lidových slavností a vojenské přípravy u Slovanů a Germánů.

První zmínky o skoku vysokém jako sportovní disciplíně a technice skoku souvisí až se vznikem sportu v Anglii v 19.století. Od druhé poloviny 19. století do poloviny 20. století se skákalo přes laťku bez využití doskočiště jaké známe dnes. S tím souvisela i technika zdolávání laťky.

V roce 1864 je zaznamenán první nejlepší výkon anglického skokana H. Goocha, který laťku zdolával tzv. "hurlem" - skok skrčmo se záklonem. Později došlo k vylepšení práce švihové nohy a současné spolupráce s nohou odrazovou – vznikl tak styl "nůžky". Další vylepšení techniky skoku do výšky je připisováno M. Sweeneymu (USA), který použil techniku, která se vyznačovala kombinací "hurla a nůžek" - způsob štřižný zvratný - tzv. "sweeney". Při přechodu laťky skokan provedl rotaci kolem podélné osy těla. Hranici 2 metrů jako první zdolal na počátku 20.století americký skokan G. L. Horin (USA), který použil způsob valivý bočný - tzv. styl "horin". V roce 1927 použil jinou techniku B. Vzorov (Rusko), který skákal způsobem valivým obkročným s převažující rotací kolem podélné osy těla, tzv. "straddle". Do padesátých let 20. století docházelo k soupeření obou valivých způsobů "horine a straddla" o světový rekord.

Techniky skoku do výšky

Horine

Straddle

Sweeney

Výkon ve skoku do výšky závisí na dokonalém spojení rozběhové (horizontální) rychlosti s odrazovou (vertikální) a zvládnutí letu (úsporný přechod laťky). Všechny v minulé kapitole uvedené techniky skoku vysokého mají jednotnou strukturu základních 4 fází techniky provedení: rozběh a příprava na odraz, odraz, let a dopad. Je nutné dodat, že se také v jednotlivých fázích více či méně liší. V současnosti se užívá zádová techniku skoku - "flop", která je také i součástí školní tělesné výchovy a bude v následujícím textu popisována. Charakteristickými zvláštnostmi flopu je obloukovitý, velmi rychlý rozběh, rotační odraz a prohnutý let zády přes laťku. Z hlediska biomechaniky je významná zejména fáze rozběhu, odrazu a letu. Výška skoku je přímo úměrná úhlu vzletu těžiště, rychlosti v okamžiku odrazu, výšce těžiště a velikosti směru vertikální a horizontální rychlosti.

Rozběh a příprava na odraz

Rozběh probíhá 8 až 12 kroky stupňovanou rychlostí ze strany nesouhlasné s odrazovou nohou (pokud se odrážíme levou, nabíháme zprava). Z výběhové značky je rozběh veden kolmo nebo mírně šikmo k svislé rovině laťky až k bodu, který je 2 - 4 m vně od přilehlého stojanu. V posledních 3-4 krocích odbočuje skokan od přímky rozběhu a pokračuje po oblouku v poloměru 10-13 m k přilehlému stojanu. Celý rozběh je charakteristický švihovým způsobem běhu, pouze první kroky sloužící k získání rychlosti jsou provedeny šlapavým způsobem běhu. Předposlední krok se prodlužuje a následný poslední krok je zkrácený z důvodu snížení těžiště a přípravy na odraz. Při přípravě na odraz dochází k pokrčení odrazové nohy ve všech kloubech (amortizace) což umožňuje optimální spojení rozběhu s odrazem. Při velké rozběhové rychlosti vzniká při zatáčení směrem ke stojanům odstředivá síla, které čelí skokan náklonem do středu oblouku. Současně dochází ke snížení těžiště těla.

Odraz

Setrvačnost rozběhu, švih a odraz dolních končetin přenášejí skokana přes laťku. Na zemi musí být vyvolán rovněž rotační impuls, který výškaře za letu přetáčí. Je způsobován vychýlením těžiště mimo směr působení odrazové síly, švihem i vykývnutím těla skokana kolem pevné opory odrazu. Odraz je prováděn vzdálenější nohou od laťky (80-110 cm od spojnice stojanů). Při posledním rozběhovém kroku skokan dokračuje přímo podél laťky a dostává se při tom do mírného záklonu, došlapuje rychle a energicky přes patu na celé chodidlo a švihová noha je vedena běžecky šikmo vzhůru směrem od laťky. Paže soupažně švihají vzhůru a spolu se zdvihem švihové nohy vyvolávají explozivně reaktivní působení v průběhu odrazové práce. Odvinutím chodidla z paty na špičku odraz končí. Při odrazu dochází ke vzniku rotace podél vertikální osy a skokan se otáčí zády k laťce.

Příprava na odraz – odraz – přelet laťky

Let

Vzhledem ke vzájemnému poměru vertikálních a značného podílu horizontálních sil působících při odrazu je úhel vzletu těžiště velmi malý (50°). Křivka letu je plochá a dlouhá. Letovou fázi můžeme rozdělit do 3 částí: vzestupnou, přechodovou a sestupnou.

Vzestupná fáze je z hlediska techniky a výkonu nejdůležitější. Po odrazu dochází ke spuštění švihové nohy podél těla a paže doprovází odraz švihem vzhůru, hlava zůstává v prodloužení trupu. Působením švihové nohy dochází k rotaci podél vertikální osy a skokan se dostává v zádové poloze do nejvyššího bodu letu.

Přechodová fáze s vlastním přeletem laťky je v podstatě "vyvěšení" těla v horizontální poloze s aktivním protlačováním boků vzhůru. Skokan se v nejvyšším bodu letu mírně prohýbá v kříži, až se dostane pánví za laťku.

V sestupné části je dominantní postupné přenášení dolních končetin přes laťku s přípravou na dopad. Skokan při přenášení nohou přes laťku nejdříve pokrčí dolní končetiny a pak je aktivně napne vzhůru.

Doskok

Doskok je proveden dopadem na záda s následným kotoulem vzad, který zmírňuje náraz. Poloha těla v okamžiku dopadu zpětně informuje o provedení odrazu a působení rotačních sil celého skoku. Skokan by tak měl při správném provedení dopadat kolmo na laťku.

Příprava na odraz – odraz – přelet laťky

Zádová technika skoku do výšky patří mezi technicky náročné disciplíny, které vyžadují prohloubený nácvik rozhodujících fází pohybu na základě vytvoření co nejdokonalejší představy jeho struktury. Významná je práce s ilustrativním materiálem odpovídající věku skokanů (video, praktická ukázka aj.).

Vlastní nácvik flopu doporučujeme nacvičovat pouze analyticko-syntetickým postupem učení, z důvodu možného vzniku chyb. U začátečníků používáme jako průpravná cvičení některé další techniky (skrčná, střižná), které zařazujeme z důvodu nácviku spojení rozběhu s vertikálním odrazem.Vlastní nácvik předpokládá rozvoj dominantních pohybových schopností formou her a soutěží. Při rozvoji se využívají různá cvičení (obecné a speciální tréninkové prostředky. Při výběru vycházíme z věkových a individuálních zvláštností skokana.

Předpoklady nácviku a příklady cvičení

Před vlastním nácvikem zádové techniky je nutné zjistit u cvičenců odrazovou nohu. Zjištění preference dolní končetiny lze provést tím, že cvičence seřadíme do řady, do stoje spatného se zavřenýma očima. V nečekaném okamžiku do nich spolucvičenec lehce strčí tak, aby provedli krok. Noha, která provedla krok, je zpravidla noha odrazová. Musíme mít na paměti, že do volby odrazové nohy při zádové technice se promítá lateralita, ale i tzv. „stranovost - točivost“.

Pro skokana do výšky je důležitá zejména dynamická síla dolních končetin zaměřená na vertikální odraz. Velký význam mají i rychlostní schopnosti, které skokan využívá při rozběhu. Z obratnostních schopností, které jsou předpokladem techniky provedení, skokan rozvíjí převážně kloubní pohyblivost, časově prostorovou a orientační schopnost.

Rozvoj rychlosti:
zařazujeme běžecké úseky na rovince do 50 metrů se zdůrazněním techniky běhu, hry a soutěže rychlostního charakteru do 30 m, letmé úseky 20 -50 m, rychlostní úseky 30 - 50 m, úseky ze svahu, stupňované úseky 30-50 m, liftinkové a skipinkové úseky 20-30 m, úseky s působením odstředivé síly: běh v zatáčce, běh po kružnici, elipse, po metách aj.

Rozvoj dynamické síly dolních končetin:
při rozvoji dynamické síly dolních končetin se zaměřujeme na vertikální odraz s využitím různých pomůcek a překážek.

Obecná odrazová cvičení - opakované výskoky z kotníků odrazem snožmo i jednonož, opakované výstupy na vyvýšené místo, poskoky snožmo s doprovodnými pohyby paží, poskočný klus.

Speciální skokanská cvičení - opakované poskoky jednonož i snožmo přes překážky, lavičky aj. s různou vertikální výškou, výběhy do schodů- do kopce, výskoky do schodů, na lavičky, přeskoky švihadla.

Speciální výškařská cvičení - skoky s kotoulem letmo odrazem snožmo. Cvičenci ve dvou zástupech provádí skoky s kotoulem letmo do doskočiště, bez laťky, později přes nízko zavěšenou gumu; skoky s kotoulem letmo s odrazem jednonož. Stejné cvičení pouze s odrazem z jedné nohy; skoky stylem střižným. Po rozběhu ze strany doskočiště cvičenci skáčí způsobem střižným. Odraz provádíme vzdálenější nohou od doskočiště. Skoky nejdříve realizujeme bez laťky, později s gumou nebo provázkem a nakonec s laťkou.

Hlavní zásady - zvedání kolen při rozběhu, na dopnutí odrazové nohy po odrazu a pohyb švihové nohy směrem vzhůru a zapojení paží při odrazu.

Rozvoj obratnostních schopností:
gymnastické prvky (kotouly, přemety, salta, skoky na trampolíně aj.), švihová uvolňovací cvičení až do maximálního rozsahu pohybu (výpady, předklony aj.), "mosty" různých modifikací (dopomoc, žebřiny), strečink.

1. nácvik běhu po křivce, slalomové běhy mezi překážkami, běhy po kružnici, elipse, osmičce. Cvičenci vytvoří kruh a otočí se stejným bokem dovnitř kruhu. Nacvičujeme běh po kružnici a eliminaci odstředivé síly náklonem těla do středu kruhu. Cvičení provádíme na obě strany,
2. běhy po křivce s opakovaným zvyšováním tempa v oblouku. Zvýrazňujeme náklon do středu oblouku při zvýšení rychlosti běhu, provádíme na obě strany,
   Dbáme na náklon těla do středu kruhu.
3. nácvik odrazu s diagonálním švihem kolena švihové nohy. Provádíme odraz a pohyb švihové nohy vzhůru a dovnitř se současným pohybem obou paží do vzpažení. Cvičení realizujeme nejprve ve stoji, později za chůze (na každý druhý krok). Provádíme nejprve čtvrtobraty, půlobraty a nakonec celý obrat (180°),
4. rotační odrazy v klusu, v běhu po kružnici, osmičce (rotace dovnitř do směru odrazové nohy). Obdobné cvičení jako v předchozím bodě, ale za rychlejšího pohybu,
5. skoky s rotačním odrazem se snahou o dotyk vyvýšeného - zavěšeného předmětu (kruhy, dlaň druhé osoby, větev aj.) hlavou. Cvičení provádíme na ploše s vyznačeným obloukem o poloměru 4-6 m. Cvičenci provádí rotační odrazy ze stupňovaného rozběhu po vyznačené dráze,
6. rotace se čtvrtobratem a půlobratem (90°) - ze tří, z pěti až sedmi krokového rytmu (s dopomocí druhé osoby, bez dopomoci). Dvojice cvičenců si stoupne ve vzdálenosti asi 2 m naproti sobě, jeden z dvojice provádí z jednoho kroku rotační odraz se snahou o dopad zády ke spolucvičenci. Druhý z dvojice pomáhá předpaženými pažemi s rotací.

Hlavní zásady - vysoké zvedání kolen při rozběhu, náklon trupu do středu otáčení, nasazení odrazu - špička odrazové nohy ve směru rozběhové kroku (nevytáčet dovnitř) zrychlený došlap přes patu, švih kolenem dovnitř (diagonálně) přes svislou osu trupu (koleno a stehno až do výše pasu), dopad po odrazu na obě nohy v místě odrazu.

Nácvik letové fáze skoku po odrazu

Nácvik můžeme rozdělit na dvě části, kde nejprve nacvičujeme letovou fázi (prohnutí) a později spojení odrazové a letové fáze.

1. nácvik prohnutí nad laťkou: mosty z lehu, opakované skoky přípatmo (prohnutě) odrazem snožmo (paty po výskoku až na hýždě), vyvěšený leh na zádech (bérce spuštěny z doskočiště) a kotoul vzad do doskočiště, odrazy snožmo vzad z místa přes gumu do doskočiště, nejprve ze země, později z vyvýšeného místa. Skoky z 1 - 2 kroků s odrazem snožmo vpřed s rotací (po odrazu celý obrat ve směru švihové nohy), dopad do kotoulu vzad do doskočiště bez laťky (později s gumou nebo laťkou).
   Hlavní zásady - zlepšení kloubní pohyblivosti v oblasti bederní páteře, protlačení boků vzhůru (prohnutí do mostu), záklon hlavy při přeletu gumy, dopad na horní část zad (lopatky).
2. b) nácvik spojení odrazové a letové fáze. Cvičení, ve kterém imitujeme zádovou techniku, se snahou o zdůraznění rotačního odrazu. Ze tří kroků provádíme skoky zádovou technikou do doskočiště se zvýrazněnou prací odrazové i švihové nohy. Nejprve skáčeme bez laťky, poté přes gumu nebo drženou laťku.
   Hlavní zásady - došlap rovnoběžně s doskočištěm přes patu, při rozběhu i došlapu odklon těla od laťky, švihová noha švihá kolenem dovnitř (diagonálně) přes svislou osu trupu (koleno a stehno až do výše pasu).

Nácvik a osvojení celistvého pohybu

Nácvik je zaměřen na zdokonalování zádové techniky a spojení jednotlivých fázi pohybu. Nacvičujeme:

1. Speciální běžecká cvičení v oblouku s následným flopem,
2. flop ze 3-5 kroků z rozběhu po křivce (bez laťky, s gumou, s laťkou),
3. flop ze 7-13 krokového rozběhu (bez laťky, s gumou, s laťkou),
4. flop s postupným zvyšováním rozběhové rychlosti, skákané výšky a prodlužováním rozběhu.

Hlavní zásady - obloukovitý rytmický stupňovaný rozběh (můžeme vyznačit předměty), při rozběhu náklon trupu do směru otáčení, při odrazu odklon od laťky, odraz, práci švihové nohy, pohyb paží, které švihají vzhůru; fáze letu - prohnutí nad laťkou, aktivní práce pokrčených dolních končetin po přechodu laťky; doskok kolmo na rovinu laťky.

Skoky na výkon

Nacvičujeme skoky z vyměřeného rozběhu se snahou o co nejvyšší zdolání laťky. Prohlubujeme techniku v jednotlivých fázích skoku s ohledem na individuální zvláštnosti a výkonnost každého skokana.

Technologie

Skok vysoký patří do soutěží v poli, kde snahou skokana je zdolat laťku v co nejvyšší výšce odrazem z jedné nohy. Laťka musí být zhotovena ze sklolaminátu nebo jiného vhodného materiálu, ale nikoliv z kovu. Musí mít kruhový průřez, vyjma dvou koncových dílů pro uložení na podpěrách, které jsou ploché. Laťka musí svými konci na podpěrách spočívat tak, aby dotykem závodníka lehce spadla na zem, ať již dopředu nebo dozadu. Mezi konci laťky a stojany musí být mezera na každé straně minimálně 10 mm. Doskok se provádí do doskočiště, které by mělo mít rozměry 5 x 3 m a musí být umístěno tak, aby žádná jeho část neprotínala svislou rovinu proloženou oběma stojany. Umístění stojanů a doskočiště je třeba řešit tak, aby mezi nimi byla mezera nejméně 100 mm a laťka nemohla být shozena pohybem doskočiště a jeho následným dotykem se stojany.

Základní pravidla

Posuzování platnosti pokusů
Skokan se při skoku do výšky musí odrážet jednou nohou. Za nezdařený pokus se počítá shození laťky, dotek země či doskočiště kteroukoli částí těla za rovinou proloženou stojany.

Počet pokusů a časové omezení
Závodník může začít skákat na kterékoli výšce a může kterékoli výšky vynechávat. Na každou postupnou výšku má skokan tři pokusy. Tři nezdařené pokusy za sebou ho vylučují ze soutěže. K provedení pokusu mají závodníci časový limit 1 min. Pokud závodník má po sobě dva následující pokusy, prodlužuje se časový limit k provedení pokusu na 2 min. V případě, že v soutěži zůstávají 2 závodníci, prodlužuje se na také na 2 min. Pokud v soutěži pokračuje jeden závodník, doba stanovená na pokus je pak tři min. Rozhodčí zaznamenává každý zdařený, nezdařený či vynechaný pokus. Neplatný pokus se nezaznamenává.

Příklady záznamů

O X - XO XXO XXX XX-

zdařený pokus nezdařený pokus vynechaný – neuskutečněný pokus závodník skočil na 2. pokus závodník skočil na 3. pokus 3 nezdařené pokusy, soutěž ukončil závodník má 2 nezdařené pokusy, 3. pokus vynechal; může tento pokus využít na další postupné výšce, má ale jen jeden, poslední pokus. Pokud neuspěje, končí v soutěži.

Měření výkonu - výška laťky
Výška laťky se měří při nastavování základní výšky, při každém zvyšování a vždy, když bylo pohnuto se stojany nebo byla laťka vyměněna nebo při dosažení rekordu. Měří se na třech místech (u každého stojanu a v místě největšího prohnutí). Výška naměřená v místě největšího prohnutí pak platí. Při měření musí být měřidlo kolmo k zemi a postaveno za laťkou blíže k doskočišti.

Určování pořadí
Vítězí závodník, který dosáhne nejlepšího výkonu, tj. skočí nejvýše. Pokud dosáhnou dva a více závodníků stejného nejlepšího výkonu, nastává rovnost výkonů a o pořadí rozhoduje, kdo měl na poslední skočené výšce nejméně pokusů. Jestliže rovnost trvá, přizná se lepší umístění tomu, kdo měl v soutěži nejméně nezdařených pokusů. Pokud nadále rovnost trvá postupuje se takto:

- při rovnosti výkonů na prvním místě mají závodníci ještě jeden pokus na výšce, na které kterýkoliv z nich předtím neuspěl. Nerozhodne-li se ani tak, snižuje se nebo zvyšuje o 2 cm. Závodníci mají na každé výšce jen jeden pokus. Vítězí ten, který skočí a ostatní závodníci již na poslední výšce neuspěli

- při rovnosti na jiných místech, mají všichni závodníci, kterých se to týká, stejné umístění.